Bude to boj, a tak to má být!

Srab, srab, srab a zase jenom srab. Tak si připadám už několik let. Jasné, moc lidí to asi zajímat nebude, že si tady vylévám své mindrákovité já, ale možná se najde někdo, kdo měl anebo stále řeší podobný problém.

Odjakživa jsem miloval cestování, chtěl jsem zažívat ty bláhová dobrodružství jako hrdinové Doylova Ztraceného světa a objasnit nějaké to tajemství jako třeba Alfréd a Abronsius v Polanského filmu Ples upírů, která jsou s tím spjatá. Jenže chtít je jedna věc. A odhodlat se vyrazit sám – vlastně se tak trochu osamostatnit – je druhá věc.

Tak si najdi někoho k sobě, vždyť v dnešní době je to přeci jednoduché, říkáte si. A zkoušel jsem to. Dokonce i v blízkých vodách, ale nakonec to vždycky na něčem zkrachovalo.

Proč se…vracím se zase o odstavec výše…nevypravím na vlastní pěst? Ano, obdivuji digitální nomády, kteří si cestují kamkoliv do světa, píšou si tam, o čem je napadne…a kdo by to samozřejmě také nechtěl, poznávat cizí kultury, debatovat s lidmi, apod. A právě to je ten největší kámen úrazu.

Trpím takovým „blokem“ při mluvení cizím jazykem. Sleduji mnohé filmy, seriály v originálním znění i dopisuji si s lidmi anglicky, v tom zakopaný pes není. Ale mluvit a přemýšlet v daném jazyce, to prostě nezvládám. Ač pan Vasilijev, přední český koreanista a vietnamista, tvrdil, že nepřemýšlí v jazyce, v kterém chce mluvit – ač je to k neuvěření. Tak to přemýšlení možná tak trochu odpadá.

Tento blok proudí z výuky cizích jazyků na školách, kdy je zdůrazňována kvalita projevu a správnosti po všech stránkách a kvantita slovní zásoby před tím, aby se člověk dokázal vůbec před třídou nějak vyjádřit, a to i kdyby to mělo být s chybami. Což se nyní špatně odbourává, když na vysoké škole naprosto chybí povinný jazyk a konverzace v něm.

Přesto jsem se odhodlal k činu, na který jsem pyšný, protože jdu do toho sám za sebe a ne s nikým druhým. Vyplnil jsem přihlášku na Erasmus+, tedy do programu dobrovolné mobility pro vzdělání, odbornou přípravu, mládež a sport v rámci projektu Evropské unie, abych se zdokonalil ve svém oboru a především v cizím jazyce, který tak trochu leží u ledu.

Teď už jen, jestli mě vyberou…a pak…kdo ví, jestli se něco změní.

Jak jste na tom Vy? Máte podobné zkušenosti?