Čeho chceme v životě dosáhnout?
O tom, ale i mnohém dalším se snaží vyprávět kniha amerického romanopisce Michaela Cunninghama, který za svoje dílo Hodiny (v originálu The Hours) získal Pulitzerovu cenu, Domov na konci světa.
Bobby a Jonathanem se znají už od útlého dětství. Jsou si více než bratry. Sledujeme jejich společný život z pohledu obou dvou, ale i matky jednoho z nich. Alici, matce Jonathana, se soužití těch dvou vůbec nelíbí, neboť zjistí, že nejsou jen přátelé, ale i milenci. A to přeci nejde, vždyť jsou to ještě děti, ač v období puberty.
Sama však zjišťuje a uvědomuje si, že zanedbala své sny. Řídila se jen příkazy a morálkou. Bobby, ke kterému cítí sympatie, jí otevře nový pohled na svět. Ne jen díky tomu, že vyzkouší poprvé joint. I když i to má na to vliv. Dokáže opět chápat svého manžela a prožívat s ním radosti života.
Bobbymu nebylo mnoho přáno. Přijde o bratra. Matka se mu předávkuje. A otec? K tomu tolik necítí. Proto je rád, že našel Jonathana. Jenže idylka musí skončit, je třeba dospět.
V druhé části se posuneme dál. Jonathan se přestěhuje do New Yorku. Obývá byt se spolubydlící Clare, která touží po potomkovi.
Najde tu konečně smysl svého života? Založí rodinu? Anebo bude nadále vyhledávat milence?
Co donutí člověka, aby se změnil? Sexuální zkušenost? Žena? Dítě? Nemoc?
*
Delší dobu jsme tam stáli beze slova, což bylo pro nás dva dost netypické. Obvykle jsme se mlčení vyhýbali. Oba jsme mluvili rádi a uměli čeřit vzduch kolem sebe hovorem, slovní hrou nebo úryvky písní. Přes oblohu přeletěl srpovitý stín jestřába. Prázdná plechovka od limonády se před mnou na zemi zaleskla jako kdovíjaká cennost.
„Poslyš, tati…“ zkusil jsem to znovu.
Nereagoval. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že namáhavě lapá po dechu.
„Tati?“ zeptal jsem se. „Není ti něco?“
Tvář mu pohasla a oči měl nepřirozeně velké, jak se usilovně snažil vtáhnout do plic vzduch. Měl v nich vyděšený pohled ryby, vytažené z vody na svět plný bodového, nedýchatelného světla.
„Tati? Můžeš mluvit?“
Zavrtěl hlavou. V první chvíli jsem od něj chtěl utéct. Dostal bych se z toho. Všechno bych zatloukl. A nikdo by mě ani z ničeho nepodezíral.
„Tati,“ opakoval jsem bezmocně. „Prosím tě, tati – co mám dělat?“
Pokynul mi, abych šel blíž. Vzal jsem ho kolem ramen a nasál při tom do sebe jeho vůni, směs whisky a kolínské, kterou jsem vnímal už jako malý. V plicích mu hvízdalo, jako když se přejíždí nehtem po nafouknutém gumovém balonku.
Opatrně, jako by byl z porcelánu, jsem ho posadil na kamenitou zem, usedl vedle něj a podpíral ho.
Tak – a je to tady, honilo se mi hlavou. Tohle je tedy tátova smrt. Nevěděl jsem, jak mu pomoct, co dělat ani kde ho pak pohřbít…
*
Dílo je velice dobře psychologicky zpracováno. Vidíme tu silný posun v myšlení a cítění postav. Setkáme se tu i s významným pojmem – Woodstock. Věřím, že každý si tu dokáže něco svého najít. Je to zase něco jiného, co stojí za přečtení.
Název knihy: Domov na konci světa (A Home at the End of the World)
Autor: Michael Cunningham (http://www.michaelcunninghamwriter.com/)
Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)
Vydáno: květen 2013
Omlouvám se za chyby.
Josef Němec
Jsou divní, pryč s nimi…
Lišit se od druhých se nevyplácí. Můžeme se sebevíc snažit o to, abychom byli šedivými myškami, které proplouvají světem a žijí vlastním životem, ale co když máme opravdu něco fyzicky nevšedního,...
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Západ má strach z ruské porážky stejně jako z té ukrajinské, soudí Zelenskyj
Sledujeme online Západ se bojí porážky Ruska stejně jako porážky Ukrajiny, což je absurdní. Řekl to v pátek...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z hnutí...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
Vláda se bude zabývat budoucnosti zóny Plzeň-Líně. Letecká záchranka zůstává
Ministři se po stažení plánu na budování továrny na výrobu baterií do aut v loňském roce znovu...
- Počet článků 425
- Celková karma 5,03
- Průměrná čtenost 500x