Den patrona naší země

"Hle, nyní se naplnilo prorocké slovo, které řekl sám náš Pán Ježíš Kristus: Přihodí se zajisté v posledních dnech, a ty, jak se domníváme, jsou právě nyní, povstane bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a člověku budou jeho domácí nepřáteli. Neboť lidé budou k sobě nemilosrdní, ale Bůh odplatí jim podle skutků jejich."

Takhle začíná staroslověnská legenda z 10. století o Životě svatého Václava.

Kníže Václav se narodil někdy kolem roku 907 (asi ve Stochově u Lán) knížeti Vratislavovi a manželce Drahomíře. Vychováván byl však převážně babičkou Ludmilou (později svatou), která mu pootevřela taje církevní a psané.

Po porážce se saským králem Jindřichem Ptáčníkem se mu podařilo udržet samostatnost českého státu (podle pověstí platil tzv. Tributum pacis = Poplatek za mír).

Během své vlády pečoval o chudé, otroky i věžně, stavěl kostele (položil základ hlavního chrámu v Praze - Chrámu svatého Víta, do kterého se mu podařilo získat i jeden z ostatků svatého Víta), kácel šibenice atd.

Jeho život však skončil mnohem dříve, než kdokoliv očekával. Byl zavražděn 28. září 935 (někdy uváděn i datum 929) ve Staré Boleslavi údajně svým bratrem Boleslavem, který následně převzal po jeho smrti vládu nad Českým královstvím.

Kromě symbolu panovnického rodu Přemyslovců se už během středověku ze svatého Václava stal patron celé naší země.

Jedna z jeho podobizen je vryta na české dvacetikorunové minci, či ho můžete vidět na symbolickém středu Václavského náměstí, kde stojí pomník svatého Václava (jezdecká socha sv. Václava se čtyřmi dalšími světci od sochaře Josefa Václava Myslbeka).

Ať žije Den české státnosti! Památka na svatého Václava a jeho mučednickou smrt.