Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pomozte mi, prosím

30. 05. 2017 7:54:04
Utíkám, a přesto vlastně nevím pořádně kam. Chci žít, ale ne tam, kde se necítím být doma a je nebezpečno. Proč po mně jdou, když jsem nic neudělal? Je snad hřích, snažit se o to, být šťastný někde jinde?

Marek Šindelka nastolil zásadní otázky, na které většina médií a obyvatel České republiky odpoví jasně, a to negativně. Nemají rádi nic nového, něco z venku, v čem se nevyznají, a proto to raději hned na začátku odsoudí, aniž by se pokusili to pochopit. Ať se přece přizpůsobí oni, když tu chtějí žít.

Únava materiálu získala Magnesiu Literu a domnívám se, že po právu. V člověku dokázala vyvolat takové emoce, které vzbudí vždycky rozpor, i když se snaží spíš o to, aby prosazovala ten jiný. Prostřednictvím barvitého jazyka a výborné stylistické práce, ve které nenajdete mnoho přímé řeči, se dozvídáte příběh dvou bratrů, kteří utíkají před situací někde na východě.

Na knize je velmi pozitivní to, že se nedozvíte mnoho bližších informací o hlavních postavách, ale vnitřně tušíte, odkud vítr tak nějak vane. Ta nevědomost tomu dodává určitou kapku tajemnosti a hlavně to zapadá do děje, který prostě nechce zastavit. A když už dojde ke konečnému vyústění, řeknete si: „Myslíte to opravdu vážně?!“

*

Za temenem hlavy mu řval motor. Pohyb pístů ve válcích, opojná vůně spalované nafty. Potil se. Velmi rychle začalo být strašné horko. Přicházelo ze všech stran. Amir odhadoval, že se do kapoty opírá slunce. Venku byl svět, svítilo tam slunce. Přišlo mu to neuvěřitelné. Podle plánu se tedy během dvou hodin nalodí. Vjedou do útrob mohutného trajektu. Amir tu loďku kdysi viděl. Padací vrata na zádi trajektu se zavřou a celý kolos se dá do pohybu. Nad lodí se jako zrnka prachu, jako smetí na nebi vznášejí hejna mořských ptáků. Lidé vyjdou na palubu a nechají si do tváře vanout slaný vzduch. Ale oni zůstanou po celou plavbu v podpalubí. Oceán, v něm loď, v ní auto, v něm motor, v něm člověk, v něm srdce, v něm... Celkem nějakých patnáct hodin. Už teď byl na pokraji sil.

*

Ačkoliv je dílo poměrně kratší délky, obávám se, že i tak vyvolalo na veřejnosti velkou vlnu nevole. Obávám se toho, že bohužel nesplnilo původní záměr a lidé nezměnili pohled na tuto problematiku. Což je velká škoda, protože kniha se čte jedním dechem, a chvílemi se snaží o to, aby přivedla objektivní pohled na migrační téma. Velice dobře se s některými úryvky pracuje i ve výuce, což mohu z vlastní zkušenosti doporučit.

Název knihy: Únava materiálu

Autor: Marek Šindelka

Nakladatelství: Nakladatelství Odeon

Vydáno: listopad 2016

Autor: Josef Němec | úterý 30.5.2017 7:54 | karma článku: 7.54 | přečteno: 536x

Další články blogera

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.26 | Přečteno: 208 | Diskuse

Josef Němec

Někdo tahá za nitky

Někdo mě sleduje. Stojím na staveništi, kde bych měl pokročit s vyšetřováním případu. Cítím se nesvůj a v ruce držím zbraň, která je ještě horká od výstřelu. Musel jsem to udělat, ačkoliv jsem porušil policejní kodex.

12.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 633 | Diskuse

Josef Němec

Může za to on!

Nehoda, která někoho usmrtí. Pozůstalí jsou zdrceni, ale možná jen na oko, protože jsou to moc dobří herci, i když jen amatéři. Nikdo ale neví, co se mohlo přesně stát. Přesto divadelní soubor začíná zapírat...

29.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 369 | Diskuse

Josef Němec

Rodinné „štěstí“

Být pospolu, to dodává každému určitý pocit sounáležitosti a vnitřní síly. Stačí však někdy odchod jednoho ze členů, který vše sdružoval, a pak všechno se postupně rozpadá k nenávisti všech zbylých.

8.10.2017 v 9:43 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 296 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 128 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 110 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 455 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 631 | Diskuse
Počet článků 382 Celková karma 4.50 Průměrná čtenost 489

Učitel zeměpisu, volejbalista, cyklista, běžec, cestovatel, vášnivý čtenář a pisálek. A především chybující člověk ;).



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.