Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišla si pro ni

22. 04. 2017 10:23:32
Měl jsem celou dobu při čtení husí kůži. Autor totiž využíval podprahově vyvolaný strach, který postupně nabíral na intenzitě. Čím hlouběji jsme se dostávali, tím to bylo napínavější a konec – ten mě překvapil.

Ačkoliv jsem věděl, že se od autora v únoru dočkáme nové knihy s touto tématikou, bylo mi jasné, že i bez hlavní hrdinky by to nějak udělat šlo. I když právě ona je tou nejsilnější postavou. Blumová z pohřební služby navenek nemá duši, ale uvnitř skrývá neskonale trpící osobu. Je to charakter, který má velký potenciál, a během díla se opravdu určitým směrem vyvíjí.

Ani na chvilku mi nepřišlo, že by tam něco překáželo. Kapitoly byly příjemně krátké a odsýpaly opravdu rychle. Bernard Aichner vás dokáže udržet v napětí, přitom k tomu nevyužívá moc věcí. Stačí mu popsat prostředí, trochu do toho přidat emoce hlavní hrdinky a proložit to přímou řečí, která to posune na jiný level.

Mnohonásobně lepší než první díl, který jen lehce navazuje na předešlou knihu Přítelkyně smrti. Kdy se poštěstí i té, která párkrát někoho odstranila z cesty, aby teď někdo zatoužil potom, odstranit ji na věky z pozemského světa. Stačí k tomu odhalení hrobů, prázdný hotel, upravený exponát sedící na zebře, ale i bláznivost jedné rodiny.

*

Sliby, chyby. Nedává už na ni pozor, neochraňuje ji, nesvírá ji v objetí. Ani děti. Je tu jen ona sama, její náruč a láska, nikoli jeho. Blumová a Ingmar, jinak nikdo. Mark ji opustil, zanechal ji ve zlém snu, z něhož se stále ještě neprobudila. Stíhá ji jedna katastrofa za druhou. A pořád ten strach, že není konec, že se ještě něco stane. Že jí někdo znovu vezme to, co teď drží. Strach, protože je to moc dobrý pocit, protože si přeje, aby to tak zůstalo navždy. Dvě děti, které ji daroval. Vidí Markův obličej, nos a ústa, když se podívá na Nelu. Uma má jeho husté vlasy. Mark je u ní. Úplně blízko.

*

Nikdo neprohloupí, když si knihu koupí. Bude ho bavit. Pozor ale na ty temné momenty, kterých je tam bezpočet, můžou vás přivést k vlastním špatným vzpomínkám a uvést do letargie. Obrňte se proto silnou vůlí a zkuste být na nějako tu chvíli paní Blumovou – obyčejnou ženou, matkou, ale i osamělou funebračkou – kterou čekají jenom problémy. Troufnete si?

Název knihy: Dům smrti (Totenhaus)

Autor: Bernard Aichner

Nakladatelství: Knižní klub

Vydáno: leden 2017

Autor: Josef Němec | sobota 22.4.2017 10:23 | karma článku: 8.37 | přečteno: 359x

Další články blogera

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.26 | Přečteno: 208 | Diskuse

Josef Němec

Někdo tahá za nitky

Někdo mě sleduje. Stojím na staveništi, kde bych měl pokročit s vyšetřováním případu. Cítím se nesvůj a v ruce držím zbraň, která je ještě horká od výstřelu. Musel jsem to udělat, ačkoliv jsem porušil policejní kodex.

12.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 633 | Diskuse

Josef Němec

Může za to on!

Nehoda, která někoho usmrtí. Pozůstalí jsou zdrceni, ale možná jen na oko, protože jsou to moc dobří herci, i když jen amatéři. Nikdo ale neví, co se mohlo přesně stát. Přesto divadelní soubor začíná zapírat...

29.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 369 | Diskuse

Josef Němec

Rodinné „štěstí“

Být pospolu, to dodává každému určitý pocit sounáležitosti a vnitřní síly. Stačí však někdy odchod jednoho ze členů, který vše sdružoval, a pak všechno se postupně rozpadá k nenávisti všech zbylých.

8.10.2017 v 9:43 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 296 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 128 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 110 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 455 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 631 | Diskuse
Počet článků 382 Celková karma 4.50 Průměrná čtenost 489

Učitel zeměpisu, volejbalista, cyklista, běžec, cestovatel, vášnivý čtenář a pisálek. A především chybující člověk ;).



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.