Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paměť může být prokletí

12. 04. 2017 15:29:32
Nevědomost každý z nás nesnáší, přesto někdy bývá jedinou oporou ke vnitřní síle, kterou člověk v sobě má. Není snadné totiž najít odpovědi na něco, co naší duši předchází.

Dlouhou dobu jsem se rozhodoval, jestli knihu mám koupit. Líbila se mi obálka, anotace nebyla špatná, přesto jsem vyčkával. Několikrát jsem se nechal nachytat čímkoliv podobně dobrým a narazil jsem. Nebylo to takové, jak se to zdálo. Až mnohé příznivé recenze mě přesvědčili o tom, že by to mohla být kniha právě pro mě. A opravdu byla! Nelituji ani jedné minuty, kterou jsem u knihy strávil.

Nejvíc mi přirostl k srdci doktor Anderson, jehož mozek postupem času ztrácel nejen odborné znalosti, ale hlavně ty vnitřní vzpomínky. Člověka to musí vnitřně přímo ubíjet, když ho opouští vlastní život. Připomnělo mi to rodinný případ, kterého jsem byl bohužel před lety součástí. Tady ale vše končí se značnou ctí!

Věřím, že nebudete mít problém sžít se s postavami anebo se ponořit do děje, který odsýpá. Značný protimluv zažijí pouze ti, kteří v problematiku reinkarnace nevěří. Mně to nedělá problém, protože člověk by měl věřit v něco, co ho přesahuje. Nestalo se vám někdy snad, že když jste byli malí, přišli vám některá místa hodně blízká, i když jste tam ve skutečnosti být nikdy nemohli? Mně hodně krát!

*

Nepodíval se na ni. Tiše si plakal do kolen. „Chci domů.“ Tohle říkal v okamžicích, kdy cítil bolest, už od svého batolecího věku. Byla to jeho první celá věta. Vždycky mu odpovídala stejně: „Jsi doma.“„Chci svou mámu.“ „Jsem tady, miláčku.“

Podíval se stranou. „Tebe ne. Chci svou druhou mámu.“ „Já jsem tvoje maminka, zlato.“

Otočil se. Zkormouceným pohledem se jí zadíval do očí. „Ne, nejseš.“ Zamrazilo ji. Vnímala se jako zdálky, jak stojí nad třesoucím se chlapcem ve strašidelném světle falešných hvězd. Dřevená podlaha byla pod jejími chodidly drsná, dírami po sucích se dalo propadnout, jakoby mimo čas.

„Ale jo. Tvoje jediná.“

*

Duševně silná kniha, která obohatí a zároveň neurazí. Snaží se pochopit problematiku převtělování, ze kterého můžeme a nemusíme vyrůst, protože to prostě nepůjde. Výborné líčení, jednoduché a přesto náročné charaktery a především téma, které mě vždycky vnitřně zajímalo. Nečekejte žádnou odbornost, není to potřeba. Další próza, která může stavět na reálném základě, ale není to tak nutné. Je i ve vás někdo, kým jste „nikdy“ nebyli?

Název knihy: Čas zapomnění (The Forgetting Time)

Autor: Sharon Guskinová

Nakladatelství: Ikar

Vydáno: prosinec 2016

Autor: Josef Němec | středa 12.4.2017 15:29 | karma článku: 8.38 | přečteno: 250x

Další články blogera

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.26 | Přečteno: 208 | Diskuse

Josef Němec

Někdo tahá za nitky

Někdo mě sleduje. Stojím na staveništi, kde bych měl pokročit s vyšetřováním případu. Cítím se nesvůj a v ruce držím zbraň, která je ještě horká od výstřelu. Musel jsem to udělat, ačkoliv jsem porušil policejní kodex.

12.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 633 | Diskuse

Josef Němec

Může za to on!

Nehoda, která někoho usmrtí. Pozůstalí jsou zdrceni, ale možná jen na oko, protože jsou to moc dobří herci, i když jen amatéři. Nikdo ale neví, co se mohlo přesně stát. Přesto divadelní soubor začíná zapírat...

29.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 369 | Diskuse

Josef Němec

Rodinné „štěstí“

Být pospolu, to dodává každému určitý pocit sounáležitosti a vnitřní síly. Stačí však někdy odchod jednoho ze členů, který vše sdružoval, a pak všechno se postupně rozpadá k nenávisti všech zbylých.

8.10.2017 v 9:43 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 296 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 128 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 110 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 455 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 631 | Diskuse
Počet článků 382 Celková karma 4.50 Průměrná čtenost 489

Učitel zeměpisu, volejbalista, cyklista, běžec, cestovatel, vášnivý čtenář a pisálek. A především chybující člověk ;).



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.