Pomozte mi, prosím
Marek Šindelka nastolil zásadní otázky, na které většina médií a obyvatel České republiky odpoví jasně, a to negativně. Nemají rádi nic nového, něco z venku, v čem se nevyznají, a proto to raději hned na začátku odsoudí, aniž by se pokusili to pochopit. Ať se přece přizpůsobí oni, když tu chtějí žít.
Únava materiálu získala Magnesiu Literu a domnívám se, že po právu. V člověku dokázala vyvolat takové emoce, které vzbudí vždycky rozpor, i když se snaží spíš o to, aby prosazovala ten jiný. Prostřednictvím barvitého jazyka a výborné stylistické práce, ve které nenajdete mnoho přímé řeči, se dozvídáte příběh dvou bratrů, kteří utíkají před situací někde na východě.
Na knize je velmi pozitivní to, že se nedozvíte mnoho bližších informací o hlavních postavách, ale vnitřně tušíte, odkud vítr tak nějak vane. Ta nevědomost tomu dodává určitou kapku tajemnosti a hlavně to zapadá do děje, který prostě nechce zastavit. A když už dojde ke konečnému vyústění, řeknete si: „Myslíte to opravdu vážně?!“
*
Za temenem hlavy mu řval motor. Pohyb pístů ve válcích, opojná vůně spalované nafty. Potil se. Velmi rychle začalo být strašné horko. Přicházelo ze všech stran. Amir odhadoval, že se do kapoty opírá slunce. Venku byl svět, svítilo tam slunce. Přišlo mu to neuvěřitelné. Podle plánu se tedy během dvou hodin nalodí. Vjedou do útrob mohutného trajektu. Amir tu loďku kdysi viděl. Padací vrata na zádi trajektu se zavřou a celý kolos se dá do pohybu. Nad lodí se jako zrnka prachu, jako smetí na nebi vznášejí hejna mořských ptáků. Lidé vyjdou na palubu a nechají si do tváře vanout slaný vzduch. Ale oni zůstanou po celou plavbu v podpalubí. Oceán, v něm loď, v ní auto, v něm motor, v něm člověk, v něm srdce, v něm… Celkem nějakých patnáct hodin. Už teď byl na pokraji sil.
*
Ačkoliv je dílo poměrně kratší délky, obávám se, že i tak vyvolalo na veřejnosti velkou vlnu nevole. Obávám se toho, že bohužel nesplnilo původní záměr a lidé nezměnili pohled na tuto problematiku. Což je velká škoda, protože kniha se čte jedním dechem, a chvílemi se snaží o to, aby přivedla objektivní pohled na migrační téma. Velice dobře se s některými úryvky pracuje i ve výuce, což mohu z vlastní zkušenosti doporučit.
Název knihy: Únava materiálu
Autor: Marek Šindelka
Nakladatelství: Nakladatelství Odeon
Vydáno: listopad 2016
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Josef Němec
Pozor! Češi útočí na naše buňky…
Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být...
Josef Němec
Ještě pár dní a je konec
Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?
Josef Němec
Odvrátili se kvůli jejím špatnostem
Cítí se být sama, a přesto sama není. Snaží se naplno žít, ale není jí to naprosto umožněno, protože ji ohrožují vztahy z minulosti, které si ale myslela, že jsou dávno bez větších problémů vyřešeny. A pak zmizí muž jejího srdce...
Josef Němec
Za co jsme schopni bojovat
Bez emocí by člověk v životě žil ze dne na den a nevnímal by lidi kolem sebe a možná ani sebe samého. Říká se, že láska překoná mnohá příkoří a trvá mnohem déle než jiné emoce.
Josef Němec
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí.
Josef Němec
Kam se poděla?
Těch ztrát v životě proběhne tolik, že nevíme, která z nich je pro nás ta nejbolestivější. Rodič nechce přežít své dítě, učitel své žáky, přítel přítelkyni a naopak, a přesto se to čas od času děje a bolí.
Josef Němec
Když kříž zabíjí
Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?
Josef Němec
Korupce, kam se podíváš
Rozhodnout se a prostě jednat, je někdy nad lidské síly. Když se člověk vzdá své nové identity a vrátí se zpátky na místo činu, aby napravil pokroucenou spravedlnost, nemusí přinést jen růže.
Josef Němec
Zhýralost a pompéznost z Říma
Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI.
Josef Němec
Jak dlouho dokážeme vzdorovat?
Traumata, náročné životní události nás zasáhnou natolik, že se je snažíme uzavřít a před sebou samotnými skrýt, co nejhlouběji to jde. Jenže ony se vždycky objeví, když to nejméně čekáme.
Josef Němec
Odzbrojeni láskou navzdory
Podobenství a hodnota lásky je dechberoucí emocí, která když člověka naplní a on ji umí přijmout, bývá úžasnou odměnou pro danou bytost. S její pomocí pak každý zvládne jakoukoliv těžkost života, i kdyby byla sebetěžší.
Josef Němec
Válka není hra
Člověk člověku vlkem. Staré modro, které jen tak nestárne. Jsme nepoučitelní, zapomětliví a nevážíme si toho, co máme nebo můžeme mít. Až když ztratíme to nejdražší ve svém životě, chceme vrátit čas. Ale to nelze.
Josef Němec
Bláznivost lásky
Taky jste si někdy chtěli připadat jako hlavní hrdinky v seriálu Sex ve městě, nebo jako postavy z Jak jsem poznal vaši matku?
Josef Němec
Stále naše země!
Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.
Josef Němec
Samozvaná spravedlnost
Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení?
Josef Němec
Satan znovu dokázal, že existuje
Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 424
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x