Neotáčejte se k lidem raději zády

Nevíte totiž, co vás může znenadání potkat. Možná by to mohla být vaše poslední hodinka na tomto světě. Vždyť každý den nepřirozenou smrtí zemře mnoho a mnoho lidí, kteří tu mohli ještě nějaký ten pátek být. I když kdo ví, třeba by vzápětí podlehli civilizačním chorobám nebo přišli snadno o svůj majetek v době nikdy nezastavující globálnosti a nadměrné exekutorské činnosti proti lidské postatě bytí.

Písecká kriminálka zažila během svého dlouhého působení mnoho zajímavých, někdy až úsměvných, jindy zase tragických, případů zdejších obyvatel, přátel a známých i neznámých, že už prostě poručíka Studničku snad nemůže nic pořádně překvapit. A kdyby přeci jen ano, má tu ku pomoci svého kolegu poručíka Macha a svého nadřízeného šéfa – kapitána Karase.

Je libo obyčejný kapsář, donchuán tělem i duší, veterinář se zbraněmi, zmizelý inženýr, loupežné přepadení, noční vykrádačky, problém samotné Vinetů a dalších třináct zářezů? To vše a mnohem více je čas od času k vidění i na jihu naší krásné zemičky, která v sobě lidskou zkaženost taky pěkně dobře skrývá.

Poradí si písecká kriminálka hravě se vším anebo bude mít z toho pěkně zamotanou hlavu?

*

Když se ho poručík Studnička z písecké kriminálky zeptal takhle jednou na stojáka u piva, jestlipak ví, co to jsou dydynky, byl úplně vedle.

„Dydynky? To fakt nevím. Ale zato vím, pane poručíku, co to jsou šmudlinky. To jsou asi takhle malé kozénky, akorát tak do ruky. Někde jsem čet, že se jim ošklivě říká rozinky pod kobercem. A ty dydynky, to je co, pane poručíku?“

„Dydynky jsou, Rosťo, po našem, tedy po Písecku, asi takhle malé kozénky, abychom si rozuměli,“ naznačil Studnička zmuchlaným letákem z cyklofirmy Švec asi tak jedničky a Rosťa Šácholan, který nebyl, pokud jde o pití, žádný škrťa, objednal Studničkovi velkého ferneta.

…

„A ty to víš? To sám nevím. Povídej, jsem jedno ucho.“

„Oběsil se. Drda mi na to řek, že Ondrš to v base určitě nepřežije, že je to měkota a že si to tam určitě hodí.“

„Hm. Snad to neudělá. Je mu devatenáct, blízký věku mladistvému, moh by se dostat ještě do basy pro mladistvý. Kdyby ty pitomci věděli, když do takových lumpáren jdou, co je čeká! Zlo by se nemělo oplácat zlem, ale taky je pravda, že by se neměli lidi přepadávat a obírat o peníze.“

Šéf kriminálky vstal od stolu, otevřel si okno dokořán a kochal se pohledem na starý most a na hrad, což dělával vždycky, když chtěl z hlavy dostat nepříjemné myšlenky.

*

Bral bych to asi jako ostudu, kdybych jako správný Jihočech nevzal do ruky knihu známého autora a bývalého policisty Ladislava Berana, který píše humorně laděné detektivní příběhy s kapkou ironie a nadsázky, jež vás nijak vtíravě neobtěžují složitostí postav či leckdy vtíravého děje plného napětí. Zde je v hlavní roli lehkost vyprávění, které mi občas na můj vkus přijde až moc popisné, ale čte se to dobře.

Název knihy: I staré dámy umí vraždit

Autor: Ladislav Beran

Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)

Vydáno: březen 2015