Kdysi jsme bývali jedna jediná osoba
Dvojčata Isolta, které nikdo neřekne jinak než Issa, a Viola se celý život potýkají se stínem té druhé. Většinou té „lepší“ pro okolí. Která to však ve skutečnosti je? Na to vlastně asi není jednoznačná odpověď.
Chytřejší Issa se postupem doby stala anorektičkou, která se víc starala o svůj zevnějšek než o to, kým by mohla být. Tráví tak díky tomu momentálně čas v nemocnici. Oproti tomu
Viola má přítele, ale spokojenost také není stoprocentní. Vrací se jí totiž zážitky z dětství.
„Člověk patří tam, kde je jeho srdce.“
Obě byly vychovávány jen matkou, která nakonec spáchala sebevraždu. Děvčata se zakoukala do chlapeckých dvojčat – Johna a Michaela – a jen jeden z nich byl předurčen k tomu, aby nadále žil. Který z nich miloval Violu? Kdo měl na svědomí zmizení dívky Polly? Proč by byla smrt řešením situací?
*
U pláže matka zastaví poblíž chaty pobřežní hlídky. Otevře láhev vodky, zakloní hlavu a pije, jako by to bylo mléko. Vyráží přes oblázkovou pláž a nohy, křoupající po kamíncích, se pod ní náhle zkroutí. Rose padne na kolena a směje se, zakloní hlavu a odhalí bílé hrdlo. „Vaše chyba!“ křičí. „Vaše chyba.“
„Já vím,“ Isolte si zakryje uši rukama a znovu zašeptá: „Já vím.“
Rose si dá láhev ke rtům, polkne a zahodí ji někam do tmy. Isolte slyší ránu, když láhev dopadne na zem, a zachrastění kamínků. Pak se matka rozpláče a leze přes oblázky. Vlasy se jí zacuchávají a táhnou se za ní, přišlápne si sukni. Vzlyká tak, že se jí zvedá hrudník a třesou se ramene.
Všechno se to děje pomalu, jako vždycky: matka vkráčí do pěnivých vln, prsty na nohou zakrývají bílé bublinky. Noční košile se nafoukne na hladině, pak zase splaskne a potopí se do vln. Ani jednou se nezastaví a nezachvěje kvůli ledové vodě.
A v ten okamžik ji následuje i Isolte. Vklopýtá do vody a natahuje ruce, a by ji vytáhle, snaží se ji vzít za paži. Pokaždé když se pokusí chytit její tělo, jí ruka projede elektrizovaným vzduchem. Prsty jí zabzučí a vrací se prázdné. Cítí, jak jí do nohou kouše ledová voda. Ucukává. Lapá po dechu a nabírá rovnováhu, protože jí vlny strhávají nohy po kluzkých kamenech. „Stůj!“ křičí. „Stůj, mámo! Promiň! Stůj! Stůj…“
*
Zajímavé vyprávění o sesterském soužití, ve kterém jsem se občas měl problém vyznat. Trochu moc se přeskakovalo v čase z minulosti do současnosti a nazpět. Na druhou stranu to chvílemi mělo velice zdařilé grády. Jinak tedy nenáročné čtení na deku.
Název knihy: Dvojčata (The Twins)
Autor: Saskia Sarginsonová (http://www.saskiasarginson.co.uk/)
Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)
Vydáno: červen 2014
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Josef Němec
Pozor! Češi útočí na naše buňky…
Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být...
Josef Němec
Ještě pár dní a je konec
Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?
Josef Němec
Odvrátili se kvůli jejím špatnostem
Cítí se být sama, a přesto sama není. Snaží se naplno žít, ale není jí to naprosto umožněno, protože ji ohrožují vztahy z minulosti, které si ale myslela, že jsou dávno bez větších problémů vyřešeny. A pak zmizí muž jejího srdce...
Josef Němec
Za co jsme schopni bojovat
Bez emocí by člověk v životě žil ze dne na den a nevnímal by lidi kolem sebe a možná ani sebe samého. Říká se, že láska překoná mnohá příkoří a trvá mnohem déle než jiné emoce.
Josef Němec
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí.
Josef Němec
Kam se poděla?
Těch ztrát v životě proběhne tolik, že nevíme, která z nich je pro nás ta nejbolestivější. Rodič nechce přežít své dítě, učitel své žáky, přítel přítelkyni a naopak, a přesto se to čas od času děje a bolí.
Josef Němec
Když kříž zabíjí
Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?
Josef Němec
Korupce, kam se podíváš
Rozhodnout se a prostě jednat, je někdy nad lidské síly. Když se člověk vzdá své nové identity a vrátí se zpátky na místo činu, aby napravil pokroucenou spravedlnost, nemusí přinést jen růže.
Josef Němec
Zhýralost a pompéznost z Říma
Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI.
Josef Němec
Jak dlouho dokážeme vzdorovat?
Traumata, náročné životní události nás zasáhnou natolik, že se je snažíme uzavřít a před sebou samotnými skrýt, co nejhlouběji to jde. Jenže ony se vždycky objeví, když to nejméně čekáme.
Josef Němec
Odzbrojeni láskou navzdory
Podobenství a hodnota lásky je dechberoucí emocí, která když člověka naplní a on ji umí přijmout, bývá úžasnou odměnou pro danou bytost. S její pomocí pak každý zvládne jakoukoliv těžkost života, i kdyby byla sebetěžší.
Josef Němec
Válka není hra
Člověk člověku vlkem. Staré modro, které jen tak nestárne. Jsme nepoučitelní, zapomětliví a nevážíme si toho, co máme nebo můžeme mít. Až když ztratíme to nejdražší ve svém životě, chceme vrátit čas. Ale to nelze.
Josef Němec
Bláznivost lásky
Taky jste si někdy chtěli připadat jako hlavní hrdinky v seriálu Sex ve městě, nebo jako postavy z Jak jsem poznal vaši matku?
Josef Němec
Stále naše země!
Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.
Josef Němec
Samozvaná spravedlnost
Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení?
Josef Němec
Satan znovu dokázal, že existuje
Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 424
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x