Nepřísluší mi, abych vás soudil.

Ale chceš-li to vědět, vidím rodinu, která trpí nespravedlivou ranou osudu, a modlím se, aby vás bohové toho neštěstí zbavili…Takto smýšlí o rodu Lei ale jen jediný cizinec David – princ z Lagaše, který přišel do syrského města Ugaritu, aby získal místo ve zdejším Bratrstvu a něco dokázal. Jenže chybí mu někdo, kdo by se za něj zaručil. Bez toho se členem stát nemůže.

Písař a bojovník na boj z blízka se hned po prvním setkání do nejstarší dcery vinaře Eliáše zamiluje. Ta však již byla několikrát předtím

zaslíbena jinému a vždycky se něco přihodilo. Poslední nekonané zasnoubení však změnilo dosavadní poklidný život celé rodiny.

Manželka Eliáše Hana při zásnubním večeři začala rodit a její nejstarší dcera, místo toho aby se věnovala svému nápadníkovi – bohatému Jótamovi se skrytou padoucnicí a jeho sestře Ziře – šla pomoci své matce. Ta nakonec porodí mrtvého chlapce a je z toho zničená, že nedokáže manželovi dát mužského následníka a navíc rozpoutá peklo mezi její rodinou a rodinou Jótama. Vítěz této války však může být jen jeden.

Kdo má právo se cítit být uražen? Co skrývá babička Abigail? Mohlo by to mít spjato s útěkem z Jericha? Proč sestra Támar přebere Lei Káleba, jehož se zmocňují Modří ďáblové, a uteče s ním? Pomůže všemu nakonec zapomětlivá teta Ráchel, která se zajímá o léčitelství?

*

David se nedíval na hvězdy. Měl na sobě jen bederní roušku a provozoval jakési podivné, složité cviky. Lea s vytřeštěnýma očima pozorovala, jak skočí, přikrčí se a znovu vyskočí, vylétne do vzduchu a otočí se kolem své osy. Pružné tělo se mu lesklo potem. Svaly na těle se mu s překvapivou ladností vlnily a stahovaly v plynovém pohybu. Přeběhl přes střechu, prudce se otočil a vymrštil obě ruce, jako by vrhal nějaké pomyslné zbraně. Dotančil k okraji střechy a začal poskakovat a kličkovat jako v souboji s neviditelným nepřítelem.

Jeho pohyb se zdál divoký, a přece ovládaný a Leu napadlo, že ještě nikdy nespatřila nic vzrušivějšího a krásnějšího.

…

David sklonil hlavu a pokračoval: „Prsy mé lásky jsou jako dva měsíce. Naplňují mě potěšením. Přetékají medem. Čekám na svou milou pod tamaryškovým stromem, čekám na její polibky a její objetí. Drží mě celou noc. A pak mně zanechá prázdného. Když odchází, je to jako nejchladnější úsvit. Znám jen smutek, odkud mi znovu nepřinese radost.“

David ještě chvíli hleděl na tabulku, pak zvedl hlavu a podíval se na Leu. V jeho tmavých očích spatřila něco nového. Touhu, pomyslela si, hlad. Měli společné tajemství. Zamilovali se jeden do druhého. Teď to už věděla. Ví to snad i on? Odvážíme se přiznat to sami sobě, jeden druhému?

Podal jí tabulku a jeho prsty se dotkly jejích. „Přál bych si, abych to byl napsal já pro tebe,“ zašeptal. A jí poskočilo srdce.

*

Trocha historie nikdy neuškodí. Barbara Woodová zasadila svůj příběh rodinných útrap, zamlčovaného původu rodu, touhy po lásce a lepšího postavení, do doby faraonky Hatšepsut a jejího nevlastního syna Thutmose III. Ač jsou země – Sýrie a Egypt – od sebe mnohonásobně vzdáleni, jsou si mnohonásobně blízcí a jejich osudy se prolínají a mění své lidi až do jejich základů. Dokážete i vy změnit podstatu svého já, abyste přežili a posunuli se dál?

Název knihy: Had a hůl (The Serpent and the Staff)

Autor: Barbara Woodová (http://www.barbarawood.com/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: březen 2014