Čeho chceme v životě dosáhnout?
O tom, ale i mnohém dalším se snaží vyprávět kniha amerického romanopisce Michaela Cunninghama, který za svoje dílo Hodiny (v originálu The Hours) získal Pulitzerovu cenu, Domov na konci světa.
Bobby a Jonathanem se znají už od útlého dětství. Jsou si více než bratry. Sledujeme jejich společný život z pohledu obou dvou, ale i matky jednoho z nich. Alici, matce Jonathana, se soužití těch dvou vůbec nelíbí, neboť zjistí, že nejsou jen přátelé, ale i milenci. A to přeci nejde, vždyť jsou to ještě děti, ač v období puberty.
Sama však zjišťuje a uvědomuje si, že zanedbala své sny. Řídila se jen příkazy a morálkou. Bobby, ke kterému cítí sympatie, jí otevře nový pohled na svět. Ne jen díky tomu, že vyzkouší poprvé joint. I když i to má na to vliv. Dokáže opět chápat svého manžela a prožívat s ním radosti života.
Bobbymu nebylo mnoho přáno. Přijde o bratra. Matka se mu předávkuje. A otec? K tomu tolik necítí. Proto je rád, že našel Jonathana. Jenže idylka musí skončit, je třeba dospět.
V druhé části se posuneme dál. Jonathan se přestěhuje do New Yorku. Obývá byt se spolubydlící Clare, která touží po potomkovi.
Najde tu konečně smysl svého života? Založí rodinu? Anebo bude nadále vyhledávat milence?
Co donutí člověka, aby se změnil? Sexuální zkušenost? Žena? Dítě? Nemoc?
*
Delší dobu jsme tam stáli beze slova, což bylo pro nás dva dost netypické. Obvykle jsme se mlčení vyhýbali. Oba jsme mluvili rádi a uměli čeřit vzduch kolem sebe hovorem, slovní hrou nebo úryvky písní. Přes oblohu přeletěl srpovitý stín jestřába. Prázdná plechovka od limonády se před mnou na zemi zaleskla jako kdovíjaká cennost.
„Poslyš, tati…“ zkusil jsem to znovu.
Nereagoval. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že namáhavě lapá po dechu.
„Tati?“ zeptal jsem se. „Není ti něco?“
Tvář mu pohasla a oči měl nepřirozeně velké, jak se usilovně snažil vtáhnout do plic vzduch. Měl v nich vyděšený pohled ryby, vytažené z vody na svět plný bodového, nedýchatelného světla.
„Tati? Můžeš mluvit?“
Zavrtěl hlavou. V první chvíli jsem od něj chtěl utéct. Dostal bych se z toho. Všechno bych zatloukl. A nikdo by mě ani z ničeho nepodezíral.
„Tati,“ opakoval jsem bezmocně. „Prosím tě, tati – co mám dělat?“
Pokynul mi, abych šel blíž. Vzal jsem ho kolem ramen a nasál při tom do sebe jeho vůni, směs whisky a kolínské, kterou jsem vnímal už jako malý. V plicích mu hvízdalo, jako když se přejíždí nehtem po nafouknutém gumovém balonku.
Opatrně, jako by byl z porcelánu, jsem ho posadil na kamenitou zem, usedl vedle něj a podpíral ho.
Tak – a je to tady, honilo se mi hlavou. Tohle je tedy tátova smrt. Nevěděl jsem, jak mu pomoct, co dělat ani kde ho pak pohřbít…
*
Dílo je velice dobře psychologicky zpracováno. Vidíme tu silný posun v myšlení a cítění postav. Setkáme se tu i s významným pojmem – Woodstock. Věřím, že každý si tu dokáže něco svého najít. Je to zase něco jiného, co stojí za přečtení.
Název knihy: Domov na konci světa (A Home at the End of the World)
Autor: Michael Cunningham (http://www.michaelcunninghamwriter.com/)
Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)
Vydáno: květen 2013
Omlouvám se za chyby.
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Josef Němec
Pozor! Češi útočí na naše buňky…
Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být...
Josef Němec
Ještě pár dní a je konec
Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?
Josef Němec
Odvrátili se kvůli jejím špatnostem
Cítí se být sama, a přesto sama není. Snaží se naplno žít, ale není jí to naprosto umožněno, protože ji ohrožují vztahy z minulosti, které si ale myslela, že jsou dávno bez větších problémů vyřešeny. A pak zmizí muž jejího srdce...
Josef Němec
Za co jsme schopni bojovat
Bez emocí by člověk v životě žil ze dne na den a nevnímal by lidi kolem sebe a možná ani sebe samého. Říká se, že láska překoná mnohá příkoří a trvá mnohem déle než jiné emoce.
Josef Němec
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí.
Josef Němec
Kam se poděla?
Těch ztrát v životě proběhne tolik, že nevíme, která z nich je pro nás ta nejbolestivější. Rodič nechce přežít své dítě, učitel své žáky, přítel přítelkyni a naopak, a přesto se to čas od času děje a bolí.
Josef Němec
Když kříž zabíjí
Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?
Josef Němec
Korupce, kam se podíváš
Rozhodnout se a prostě jednat, je někdy nad lidské síly. Když se člověk vzdá své nové identity a vrátí se zpátky na místo činu, aby napravil pokroucenou spravedlnost, nemusí přinést jen růže.
Josef Němec
Zhýralost a pompéznost z Říma
Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI.
Josef Němec
Jak dlouho dokážeme vzdorovat?
Traumata, náročné životní události nás zasáhnou natolik, že se je snažíme uzavřít a před sebou samotnými skrýt, co nejhlouběji to jde. Jenže ony se vždycky objeví, když to nejméně čekáme.
Josef Němec
Odzbrojeni láskou navzdory
Podobenství a hodnota lásky je dechberoucí emocí, která když člověka naplní a on ji umí přijmout, bývá úžasnou odměnou pro danou bytost. S její pomocí pak každý zvládne jakoukoliv těžkost života, i kdyby byla sebetěžší.
Josef Němec
Válka není hra
Člověk člověku vlkem. Staré modro, které jen tak nestárne. Jsme nepoučitelní, zapomětliví a nevážíme si toho, co máme nebo můžeme mít. Až když ztratíme to nejdražší ve svém životě, chceme vrátit čas. Ale to nelze.
Josef Němec
Bláznivost lásky
Taky jste si někdy chtěli připadat jako hlavní hrdinky v seriálu Sex ve městě, nebo jako postavy z Jak jsem poznal vaši matku?
Josef Němec
Stále naše země!
Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.
Josef Němec
Samozvaná spravedlnost
Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení?
Josef Němec
Satan znovu dokázal, že existuje
Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 424
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x