Učitelem by chtěl být každý

Tolik prázdnin, pracovní doba od osmi do sotva dvou s pauzami po 45 minutách, žádná manuální práce, mohou si říkat co chtějí, mají mnoho moci, kterou naplno využívají,…

Učitelství skýtá samé výhody, alespoň tak to vidí veřejnost i kvůli médiím, která neustále národ dávkují tím, jak si pedagogové stěžují hlavně na platy. Vždyť i pokladní v jednom nejmenovaném marketu mají víc než oni, tak ať tam přeci jdou, když jim jejich plat nestačí. A vlastně i tak jim mzda neustále roste, každý rok…i když jen posledních pár let! Bohužel není státní zaměstnanec jako státní zaměstnanec.

Ale není to samozřejmě jen o penězích. Toto povolání má vést mladé lidi k tomu, aby pochopili fungování dnešní společnosti, uměli se chovat apod. Zároveň se ale nejedná o celkové vychovávání – ano, škola je vzdělávací a VÝCHOVNÁ instituce, ale žák by měl vstupovat do školy s nějakým základem a na tom stavět. Bez základů se někdy dost těžko vybuduje něco kvalitnějšího, anebo jsou učitelé tak neschopní? Vždyť mají v hodinách tolik času se každému věnovat.

Problém skýtá nejspíš již na pedagogických fakultách. Hlásí se tam studenti, kteří chtějí získat jen titul, a mnozí tak absolvují tu nejjednodušší fakultu v republice. Vždyť se říká: „Kdo neumí, tak učí.“ Možná to bude tím, že právě na těchto fakultách vyučují mnohdy i lidé, kteří nikdy nepřišli do styku s praxí. Jak je to možné? Kdoví, na druhou stranu studenti podle zdejších pedagogů musí mít větší penzum znalostí než jejich budoucí žáci, ale se samotným vyučováním přijdou do styku až v posledních ročnících studia. Přeci vám stačí si zaučit jednu-dvě hodiny za semestr a víte všechno.

Možná doufají v to, že až v samotné práci zjistíte, jestli v učitelství zůstanete. Mnoho z nich nezůstane, protože ani neví, jak mají se žáky pořádně pracovat. Vzdají se snadno i kvůli papírování, které je mnohdy naprosto zbytečné – ale nejen inspekce je vyžaduje – anebo narazí se svými novinkami na odpor kolegů či zákonných zástupců.

Ano, pracovní doba, kdy učitel vyučuje, je poměrně krátká. Do toho se ale nezapočítávají dohledy, přípravy, opravování, vedení různých záznamů, hovor se zákonnými zástupci apod. A ne všude tato pracovní doba je takto klouzavá, některé školy mají fixní dobu, kdy musíte být ve škole – od půl osmé do půl čtvrté. Jestli je to správné nebo ne, nemohu posoudit. Nejsem si ale jist, jestli by pedagog byl schopen všechny zmiňované činnosti dělat jen ve škole, kde k tomu leckdy nemá ani vhodné podmínky.

Ještě štěstí že jsou ty dva měsíce prázdnin, kdy učitelé čerpají řádnou dovolenou, aby si povinně odpočali a psychicky se zase připravili na září. Nemůžete si vzít volno, kdy chcete, při jiných žákovských prázdninách máte studijní volno nebo školení či jinou průpravu do vašeho portfolia. A jelikož je plat poměrně slušný, nevadí vám ani tolik, že si v letních měsících připlácíte za dovolenou. Lepší něco než nic!

V poslední době se tvrdí, že žáci jsou prostřednictvím učitelů zahlceni informacemi, které se musejí učit. K čemu vám bude tohle a tohle, vždyť v dnešní době existuje internet, tam si to najdou. A zákaz mobilních telefonů? Vypadá to jako nějaká parodie na zákazy, které bývaly před několika desítkami let.

Všichni přeci víme, jak by to mělo vypadat. Prošli jsme základní školou, jsme experti na danou problematiku. Ale pokud žáci nebudou mít v hlavě nějaký základ, nesetkají se s různými pohledy na věc, nemohou podle mého mínění být schopni v dnešním světě existovat.

Nikdo z nás neví, koho ve třídě máme, jestli budoucího nositele Nobelovy ceny za chemii, nejlepší žurnalistu oceněného Pulitzerovou cenou atd. Někteří možná již nikdy neuvidí chemické vzorce, nebudou potřebovat vědět, kde leží nějaký ostrov Kuba atd.

Rozdíl v předání studnice znalostí a kompetencí je spíše v tom, jakým způsobem by se to měli naučit. Frontální výuka naštěstí ubývá, ale jde to pomalu, protože nejsou k tomu stále nejvhodnější podmínky. Státní školství se řídí podle Rámcového vzdělávacího programu, který se podle MŠMT reviduje a zase ne. Jenže jako ve všech rezortech a sférách vše hrozně trvá a to, co vypadá jako reforma a pozitivní změna, již je jen seriálem na pokračování, který hraje stále tu ohranou písničku, která štve všechny. Naštěstí změna většinou nakonec přichází zespoda!

Učitelství je poslání…často si vzpomenu na dědu, který mi říkával, abych se pořádně učil, přeci nechci dělat jako on celý život rukama, vstávat ve čtyři a pracovat třeba i na směny. Hlavou je to přeci snazší. Osobně mě baví vyučovat, snažím se vidět jen ta pozitiva, denně jsem obohacován těmi, kteří ponesou na svých bedrech budoucnost národa i světa, a to je pro mě to nejcennější.

Hodně zdaru k věcnému boji s byrokracií a těmi, kteří mají blízko ke světaznalým broukům Pytlíkům.

P. S. Koronavirus přinesl možná naději na změnu, anebo ji zahodíme?