Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pomozte mi, prosím

30. 05. 2017 7:54:04
Utíkám, a přesto vlastně nevím pořádně kam. Chci žít, ale ne tam, kde se necítím být doma a je nebezpečno. Proč po mně jdou, když jsem nic neudělal? Je snad hřích, snažit se o to, být šťastný někde jinde?

Marek Šindelka nastolil zásadní otázky, na které většina médií a obyvatel České republiky odpoví jasně, a to negativně. Nemají rádi nic nového, něco z venku, v čem se nevyznají, a proto to raději hned na začátku odsoudí, aniž by se pokusili to pochopit. Ať se přece přizpůsobí oni, když tu chtějí žít.

Únava materiálu získala Magnesiu Literu a domnívám se, že po právu. V člověku dokázala vyvolat takové emoce, které vzbudí vždycky rozpor, i když se snaží spíš o to, aby prosazovala ten jiný. Prostřednictvím barvitého jazyka a výborné stylistické práce, ve které nenajdete mnoho přímé řeči, se dozvídáte příběh dvou bratrů, kteří utíkají před situací někde na východě.

Na knize je velmi pozitivní to, že se nedozvíte mnoho bližších informací o hlavních postavách, ale vnitřně tušíte, odkud vítr tak nějak vane. Ta nevědomost tomu dodává určitou kapku tajemnosti a hlavně to zapadá do děje, který prostě nechce zastavit. A když už dojde ke konečnému vyústění, řeknete si: „Myslíte to opravdu vážně?!“

*

Za temenem hlavy mu řval motor. Pohyb pístů ve válcích, opojná vůně spalované nafty. Potil se. Velmi rychle začalo být strašné horko. Přicházelo ze všech stran. Amir odhadoval, že se do kapoty opírá slunce. Venku byl svět, svítilo tam slunce. Přišlo mu to neuvěřitelné. Podle plánu se tedy během dvou hodin nalodí. Vjedou do útrob mohutného trajektu. Amir tu loďku kdysi viděl. Padací vrata na zádi trajektu se zavřou a celý kolos se dá do pohybu. Nad lodí se jako zrnka prachu, jako smetí na nebi vznášejí hejna mořských ptáků. Lidé vyjdou na palubu a nechají si do tváře vanout slaný vzduch. Ale oni zůstanou po celou plavbu v podpalubí. Oceán, v něm loď, v ní auto, v něm motor, v něm člověk, v něm srdce, v něm... Celkem nějakých patnáct hodin. Už teď byl na pokraji sil.

*

Ačkoliv je dílo poměrně kratší délky, obávám se, že i tak vyvolalo na veřejnosti velkou vlnu nevole. Obávám se toho, že bohužel nesplnilo původní záměr a lidé nezměnili pohled na tuto problematiku. Což je velká škoda, protože kniha se čte jedním dechem, a chvílemi se snaží o to, aby přivedla objektivní pohled na migrační téma. Velice dobře se s některými úryvky pracuje i ve výuce, což mohu z vlastní zkušenosti doporučit.

Název knihy: Únava materiálu

Autor: Marek Šindelka (https://mareksindelka.com/)

Nakladatelství: Nakladatelství Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)

Vydáno: listopad 2016

Autor: Josef Němec | úterý 30.5.2017 7:54 | karma článku: 5.08 | přečteno: 524x

Další články blogera

Josef Němec

Recenze - Čas nás od smrti drží dál

Nevíme dne ani hodiny, kdy nás čeká přechod někam na druhou stranu. Existují lidé, kteří zpětně hovoří o tom, jaké to tam je, protože zažili něco, jako tunel světla atd. Ale co když je všechno jinak?

14.7.2017 v 13:26 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 207 | Diskuse

Josef Němec

Volba vede k pravdě

Co byste udělali v situaci, když o vás někdo ví první poslední a vyhrožuje vám, že někoho z bližních zabije? Nikdy jste ho neviděli a on využívá každé chvilky, aby vás dostal do kolen. Na naprosté dno vašeho já.

22.6.2017 v 14:37 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 198 | Diskuse

Josef Němec

Čistý jako sníh

Trpíme ve svém životě vždycky z nějakého důvodu. Můžeme spílat některého z bohů, svádět to na nedostatek štěstí, anebo prostě vinit osud, který nám nepřeje. Proč někdy tak trpíme? Na koho tu vinu svézt?

19.5.2017 v 7:51 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 210 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny IV.

My, lidé, jsme tvorové zvídaví, všem záhadám chceme přijít na kloub. Život nás neustále zkouší. Co dostaneme, když rozluštíme tajenku?

22.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 172 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Haiku o tom, co zbude

ze všech těch vladařů, vojevůdců, prezidentů a učených mužů i žen, kteří si mysleli, že jim patří svět.

22.7.2017 v 16:56 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 213 | Diskuse

Stanislav Salvet

Slzy jednorožce

Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................

21.7.2017 v 21:06 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 131 | Diskuse

Dita Jarošová

Slone v porculánu!!

Vracím se opět ke kauze nekonání letošního Open-air festivalu, legendárního českého Woodstocku... Postoj mnoha instancí k vám se mi zdá být mírně řečeno rozpačitý. Samozřejmě nejvíc mne "dostal " okřídlený několikanásobný termín

21.7.2017 v 17:32 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 233 | Diskuse

Milan Slanina

Já, já já, ... jenom já !!!

Vybral jsem si čas, způsob, místo i stav. Všechno, co jsem si v tomto životě prožil, mělo svůj smysl a já nemusím ihned vždy chápat, proč se mi to či ono stalo. Tento smysl však trvá dál a přesahuje mé rozumové vnímání světa.

21.7.2017 v 8:52 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 395 | Diskuse
Počet článků 372 Celková karma 6.04 Průměrná čtenost 491

Učitel zeměpisu, volejbalista, cyklista, běžec, cestovatel, vášnivý čtenář a pisálek. A především chybující člověk ;).

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.