Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišla si pro ni

22. 04. 2017 10:23:32
Měl jsem celou dobu při čtení husí kůži. Autor totiž využíval podprahově vyvolaný strach, který postupně nabíral na intenzitě. Čím hlouběji jsme se dostávali, tím to bylo napínavější a konec – ten mě překvapil.

Ačkoliv jsem věděl, že se od autora v únoru dočkáme nové knihy s touto tématikou, bylo mi jasné, že i bez hlavní hrdinky by to nějak udělat šlo. I když právě ona je tou nejsilnější postavou. Blumová z pohřební služby navenek nemá duši, ale uvnitř skrývá neskonale trpící osobu. Je to charakter, který má velký potenciál, a během díla se opravdu určitým směrem vyvíjí.

Ani na chvilku mi nepřišlo, že by tam něco překáželo. Kapitoly byly příjemně krátké a odsýpaly opravdu rychle. Bernard Aichner vás dokáže udržet v napětí, přitom k tomu nevyužívá moc věcí. Stačí mu popsat prostředí, trochu do toho přidat emoce hlavní hrdinky a proložit to přímou řečí, která to posune na jiný level.

Mnohonásobně lepší než první díl, který jen lehce navazuje na předešlou knihu Přítelkyně smrti. Kdy se poštěstí i té, která párkrát někoho odstranila z cesty, aby teď někdo zatoužil potom, odstranit ji na věky z pozemského světa. Stačí k tomu odhalení hrobů, prázdný hotel, upravený exponát sedící na zebře, ale i bláznivost jedné rodiny.

*

Sliby, chyby. Nedává už na ni pozor, neochraňuje ji, nesvírá ji v objetí. Ani děti. Je tu jen ona sama, její náruč a láska, nikoli jeho. Blumová a Ingmar, jinak nikdo. Mark ji opustil, zanechal ji ve zlém snu, z něhož se stále ještě neprobudila. Stíhá ji jedna katastrofa za druhou. A pořád ten strach, že není konec, že se ještě něco stane. Že jí někdo znovu vezme to, co teď drží. Strach, protože je to moc dobrý pocit, protože si přeje, aby to tak zůstalo navždy. Dvě děti, které ji daroval. Vidí Markův obličej, nos a ústa, když se podívá na Nelu. Uma má jeho husté vlasy. Mark je u ní. Úplně blízko.

*

Nikdo neprohloupí, když si knihu koupí. Bude ho bavit. Pozor ale na ty temné momenty, kterých je tam bezpočet, můžou vás přivést k vlastním špatným vzpomínkám a uvést do letargie. Obrňte se proto silnou vůlí a zkuste být na nějako tu chvíli paní Blumovou – obyčejnou ženou, matkou, ale i osamělou funebračkou – kterou čekají jenom problémy. Troufnete si?

Název knihy: Dům smrti (Totenhaus)

Autor: Bernard Aichner (http://www.bernhard-aichner.at/page.cfm?vpath=index)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: leden 2017

Autor: Josef Němec | sobota 22.4.2017 10:23 | karma článku: 6.83 | přečteno: 349x

Další články blogera

Josef Němec

Recenze - Čas nás od smrti drží dál

Nevíme dne ani hodiny, kdy nás čeká přechod někam na druhou stranu. Existují lidé, kteří zpětně hovoří o tom, jaké to tam je, protože zažili něco, jako tunel světla atd. Ale co když je všechno jinak?

14.7.2017 v 13:26 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 207 | Diskuse

Josef Němec

Volba vede k pravdě

Co byste udělali v situaci, když o vás někdo ví první poslední a vyhrožuje vám, že někoho z bližních zabije? Nikdy jste ho neviděli a on využívá každé chvilky, aby vás dostal do kolen. Na naprosté dno vašeho já.

22.6.2017 v 14:37 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 198 | Diskuse

Josef Němec

Pomozte mi, prosím

Utíkám, a přesto vlastně nevím pořádně kam. Chci žít, ale ne tam, kde se necítím být doma a je nebezpečno. Proč po mně jdou, když jsem nic neudělal? Je snad hřích, snažit se o to, být šťastný někde jinde?

30.5.2017 v 7:54 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 524 | Diskuse

Josef Němec

Čistý jako sníh

Trpíme ve svém životě vždycky z nějakého důvodu. Můžeme spílat některého z bohů, svádět to na nedostatek štěstí, anebo prostě vinit osud, který nám nepřeje. Proč někdy tak trpíme? Na koho tu vinu svézt?

19.5.2017 v 7:51 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 210 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny IV.

My, lidé, jsme tvorové zvídaví, všem záhadám chceme přijít na kloub. Život nás neustále zkouší. Co dostaneme, když rozluštíme tajenku?

22.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 172 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Haiku o tom, co zbude

ze všech těch vladařů, vojevůdců, prezidentů a učených mužů i žen, kteří si mysleli, že jim patří svět.

22.7.2017 v 16:56 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 213 | Diskuse

Stanislav Salvet

Slzy jednorožce

Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................

21.7.2017 v 21:06 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 131 | Diskuse

Dita Jarošová

Slone v porculánu!!

Vracím se opět ke kauze nekonání letošního Open-air festivalu, legendárního českého Woodstocku... Postoj mnoha instancí k vám se mi zdá být mírně řečeno rozpačitý. Samozřejmě nejvíc mne "dostal " okřídlený několikanásobný termín

21.7.2017 v 17:32 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 233 | Diskuse

Milan Slanina

Já, já já, ... jenom já !!!

Vybral jsem si čas, způsob, místo i stav. Všechno, co jsem si v tomto životě prožil, mělo svůj smysl a já nemusím ihned vždy chápat, proč se mi to či ono stalo. Tento smysl však trvá dál a přesahuje mé rozumové vnímání světa.

21.7.2017 v 8:52 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 395 | Diskuse
Počet článků 372 Celková karma 6.04 Průměrná čtenost 491

Učitel zeměpisu, volejbalista, cyklista, běžec, cestovatel, vášnivý čtenář a pisálek. A především chybující člověk ;).

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.