Benny Griessel neměl být tím hlavním

Prozradil během emailového rozhovoru o svém detektivovi, který řeší vraždy v několika příbězích, jihoafrický autor Deon Meyer (*1958). Jeho knihy byly přeloženy do více jak dvaceti jazyků, včetně našeho českého,

a některé z nich se dočkaly i filmového zpracování. Podle prvotiny Dead Before Dying vznikl v loňském roce i seriál pod názvem Cape Town. Brněnské nakladatelství Moba, které ho čtenářům z České republiky před dvěma roky představilo, vydá v únoru jeho další příběh Kobru a na podzim Ikara.

Jaký byl pro vás loňský rok?

Jako všechny ty roky předtím. Byl tedy naplněn nejen neočekávanými vzlety a pády, ale i dobrými a špatnými věcmi, šťastnými chvílemi i smutkem. To je prostě život!

Vzpomenete si na to, kdy jste poprvé uvažoval nad tím, že začnete psát?

Pro mě to od začátku naznamenalo jen „myšlenku na psaní“ – byl jsem totiž příliš naivní, abych si v té době uvědomil, co vlastně znamená být autorem a napsat knihu. Miloval jsem dobrodružství, o kterých jsem četl, a když mi bylo devět nebo deset let podlehl jsem touze vyprávět vlastní příběhy. Takové, které by potěšily ostatní, jako když jsem je já objevoval v knihách. Takže si myslím, že mě k tomu psaní vedla spíše určitá potřeba a touha pobavit okolí.

Kde jste přišel na postavu Bennyho Griessela?

Je to možná paradoxní, ale Bennie nikdy neměl být tím hlavním hrdinou. Vytvořen byl jako vedlejší postava, která se objevila v některé z těch vtipnějších scén mého prvního přeloženého románu Dead Before Dying (česky Zajatci smrti, Víkend 1999), podle klasického klišé – téměř dokonalý detektiv s duší alkoholika a nepoctivce. Jenže Benny měl se mnou jiné plány. Pokaždé, když se objevil na scéně, všechno se změnilo a dalo do pohybu. Do konce první knihy jsem tak věděl, že mu dlužím vlastní román, pokud se objeví ale nějaký ten vhodný příběh. A tak vzniknulo poté dílo Devil’s Peak (Ďáblova hora, Moba 2015).

Jak dlouho vám trvá napsat příběh? Co všechno musíte předtím udělat, než začnete psát?

U každé knihy je to jiné. Průměrně se to pohybuje něco mezi 18 – 24 měsíci. To znamená, že tři až šest měsíců věnuji výzkumu a přemýšlení nad příběhem, a dalších dvanáct nebo osmnáct měsíců tvořím.

Kdo první čte váš skoro hotový příběh?

Moje žena Marianne.

Pracoval jste v mnoha profesích a pozicích. Které vás nejvíce obohatily do života?

Každá z nich mě jedinečnou a zvláštní formou posunula v mém životě dál. Nejde ale říci, která více nebo méně, protože přicházely v různém časovém horizontu.

Máte ještě vůbec čas na čtení současné literatury? Oblíbil jste si některého z českých autorů?

Popravdě – bohužel nemám na čtení vůbec žádný čas, ačkoliv vím, kolik nových knih vzniká. Mnoho skvělých věcí mi tak uniklo. Od vás z České republiky mám nejraději Milana Kunderu, ale také Michala Viewegha.

Máte momentálně rozepsanou nějakou knihu? Prozradíte něco více o ní?

V loňském roce mi v Jihoafrické republice vyšla kniha Fever („Horečka“) a letos by se měla objevit na světových pultech. Nedávno jsem dokončil průzkum k nové knize, kterou koncem tohoto týdne začnu psát. Jediné, co vám mohu o ní prozradit, je její plánovaný název, a to Prey („Kořist“).

Mockrát děkuji panu Deonu Meyerovi (http://deonmeyer.com/)za rozhovor, protože najít si čas v jeho pracovním rozvrhu vůbec není snadné. A velký dík patří také nakladatelství Moba, která jeho knihy překládá a nadále vydává.