Tady cesta končí
Dostala vyhazov, neboť tam přišla opilá. Ano, nějakou dobu již trpí alkoholovým opojením, které ji vždycky dostane do stavu mimo její krutou realitu. Ale ty následující rána jsou naprosto ubíjející. Jenže co má dělat, nedokáže se dodnes vyrovnat s rozvodem mezi ní a bývalým manželem Tomem a ani říct své spolubydlící Cathy pravdu o tom, že je bez práce. Opravdu se tak moc stydí? Nebo je za tím něco úplně jiného?
Cestování vlakem tak bere jako všednost a při míjení různých domovů si vymýšlí životy těch, které vidí. Například o páru Jess a Jason toho vybásní tolik, že pak když spatří v televizi podobiznu pohřešující se Megan, kterou nazvala Jess, tak je vystrašená. Už nějakou dobu totiž ví, že Megan manžela Scotta podvádí, neboť ji zahlédla s nějakým cizincem, ve skutečnosti s jejím terapeutem, kterého jí doporučil manžel, protože špatně spala. Kde je pravda? Bude policie věřit Rachel?
Jenže z noci, kdy se Megan ztratila, si ani Rachel nic nevybavuje. Byla znovu opilá a dokonce i zraněná. Postupem času se však vynořují vzpomínky a situace, které se staly. Dokonce znovu obtěžovala novou manželku Toma, Annu i s jejich dcerou Evie, a je možné, že se dokonce setkala s Megan? Kdo je za její smrt skutečně zodpovědný?
*
Srdce jako by mi bušilo těsně pod hrdlem, a to nepříjemně nahlas. Ústa mám vyprahlá, polykání mě bolí. Překulím se na bok, obličejem k oknu. Závěsy jsou zatažené, ale i ta trocha světla mě píchá do očí. Zvednu si ruku k tváři; tisknu si prsty k víčkům, snažím se z nich vymnout bolest. Nehty mám špinavé.
Něco je špatně. Vteřinu se mi zdá, jako bych někam padala, jako by mi zpod těla mizela postel. Včera v noci… se něco stalo. Do plic mi ostře vnikne dech a já si sedám až moc prudce, srdce mi bije o překot, v hlavě mi pulzuje.
Čekám, až se vynoří vzpomínka. Občas to chvíli trvá. Občas ji mám před očima během pár vteřin. Občas se nevynoří vůbec nic.
Něco se stalo, něco zlého. Strhla se tam nějaká hádka. Zvýšené hlasy. Pěsti? Nevím, nepamatuju si to. Šla jsem do hospody, nastoupila do vlaku, byla jsem na nádraží, byla jsem na ulici. Blenheimská. Šla jsem po Blenheimské ulici.
Zasahuje mě to jako vlna, jako černočerná hrozba.
Něco se stalo, prostě to vím. Nemůžu si to vybavit, ale cítím to. Bolí mě vnitřek úst, jako bych se kousla do líce, na jazyku cítím kovovou příchuť krve. Je mi nevolno, zmáhá mě závrať. Prohrábnu si vlasy, přejedu si rukou po temeni. Škubnu sebou: na pravé straně hlavy mám bouli, citlivou, bolestivou. A vlasy slepené krví.
*
Zprvu to vypadalo, že se nedočkám ničeho jiného, než popisu cesty vlakem tam a zase zpátky. Nakonec to dostalo ale grády a komentáře od různých autorů na obálce můžu ohodnotit jako pravdivé. Nepřirovnával bych knihu tedy ke Zmizelé, ale svou hloubkou se k ní zdánlivě tak trochu může přibližovat. Ano, najdou se jedinci, které dílo Pauly Hawkins po pomalejším začátku nezaujme, ale kdo vytrvá, tak zjistí, že všechny dílky do sebe správně zapadají.
Název knihy: Dívka ve vlaku (The Girl on the Train)
Autor: Paula Hawkins (http://paulahawkinsbooks.com/)
Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)
Vydáno: říjen 2015
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Josef Němec
Pozor! Češi útočí na naše buňky…
Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být...
Josef Němec
Ještě pár dní a je konec
Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?
Josef Němec
Odvrátili se kvůli jejím špatnostem
Cítí se být sama, a přesto sama není. Snaží se naplno žít, ale není jí to naprosto umožněno, protože ji ohrožují vztahy z minulosti, které si ale myslela, že jsou dávno bez větších problémů vyřešeny. A pak zmizí muž jejího srdce...
Josef Němec
Za co jsme schopni bojovat
Bez emocí by člověk v životě žil ze dne na den a nevnímal by lidi kolem sebe a možná ani sebe samého. Říká se, že láska překoná mnohá příkoří a trvá mnohem déle než jiné emoce.
Josef Němec
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí.
Josef Němec
Kam se poděla?
Těch ztrát v životě proběhne tolik, že nevíme, která z nich je pro nás ta nejbolestivější. Rodič nechce přežít své dítě, učitel své žáky, přítel přítelkyni a naopak, a přesto se to čas od času děje a bolí.
Josef Němec
Když kříž zabíjí
Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?
Josef Němec
Korupce, kam se podíváš
Rozhodnout se a prostě jednat, je někdy nad lidské síly. Když se člověk vzdá své nové identity a vrátí se zpátky na místo činu, aby napravil pokroucenou spravedlnost, nemusí přinést jen růže.
Josef Němec
Zhýralost a pompéznost z Říma
Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI.
Josef Němec
Jak dlouho dokážeme vzdorovat?
Traumata, náročné životní události nás zasáhnou natolik, že se je snažíme uzavřít a před sebou samotnými skrýt, co nejhlouběji to jde. Jenže ony se vždycky objeví, když to nejméně čekáme.
Josef Němec
Odzbrojeni láskou navzdory
Podobenství a hodnota lásky je dechberoucí emocí, která když člověka naplní a on ji umí přijmout, bývá úžasnou odměnou pro danou bytost. S její pomocí pak každý zvládne jakoukoliv těžkost života, i kdyby byla sebetěžší.
Josef Němec
Válka není hra
Člověk člověku vlkem. Staré modro, které jen tak nestárne. Jsme nepoučitelní, zapomětliví a nevážíme si toho, co máme nebo můžeme mít. Až když ztratíme to nejdražší ve svém životě, chceme vrátit čas. Ale to nelze.
Josef Němec
Bláznivost lásky
Taky jste si někdy chtěli připadat jako hlavní hrdinky v seriálu Sex ve městě, nebo jako postavy z Jak jsem poznal vaši matku?
Josef Němec
Stále naše země!
Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.
Josef Němec
Samozvaná spravedlnost
Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení?
Josef Němec
Satan znovu dokázal, že existuje
Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 424
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x