Byl jsem, kým jsem byl. Jsem, kým jsem.

Vyznat se ve svém já, není snadné snad v žádném lidském období. Nejdřív mu úplně nerozumíme, pak proti němu částečně bojujeme a nedůvěřujeme mu a nakonec mu naprosto podlehneme a souzníme s ním. Ale za jakou cenu a vykoupení.

Na sklonku života člověk nad sebou velmi přemýšlí a snaží se vyhodnotit, co udělal dobře a na co naopak pyšný není. Spisovatel A. N. Dyer už dávno není tím, kým býval. Úspěch jeho knihy Ampersand vyhasíná, ač je stále žádaný a zvaný, on ale na nic nereaguje.

Nedokáže napsat něco kloudného a vlastně ho psát již ani nebaví. A mohlo ho to někdy vůbec něčím naplňovat? Když zemře jeho přítel Charles Henry Topping, uvědomí si, že brzy bude nejspíš na řadě i on. Jenže předtím si musí vyjasnit své vztahy se svými syny.

Andrew, Richard a Philip se vrací nazpět domů. Všichni jej ale tak neberou, neboť s otcem mají někteří nevyřízené účty a nevyjasněné kostlivce, jež je rozdělily. Co všechno musí ještě vyjít na povrch? A kdo s kým skoncuje? Uleví se přítomným?

*

„…Mohli byste mě žalovat ze zanedbání péče. Jsem jako skalpel v rukou nedbalého lékaře. Ale abych byl upřímný, u Andyho jsem se už snažil víc, snažil jsem se mu říct věci, které jsem měl říct už vám dvěma.

Ale víte co? Myslím, že to všechno jenom zhoršilo. Vážně. Myslím, že jsem vám prokázal ohromnou laskavost, když jste mě neměli poblíž. Jako kluk jsem byl úplně jiný. Nebo mi to tak aspoň přijde. Musel jsem být jiný, předtím než mě polapilo psaní. Lezl jsem po stromech. Dokázal jsem po nich lézt jako opice. Miloval jsem výšky, ty výhledy otevírající se mezi větvemi, za kterými jsem se mohl ukrýt. A kromě toho jsem dokázal strávit celý den v moři, čím rozbouřenější bylo, tím lépe, a jen jsem tak klouzal po vlnách a oddával se bodysurfingu. To je teda slovo, co? Bodysurfing. Ale pak se všechno změnilo…

…

„…Ovšem když je člověk mladý, zapomíná tak snadno – když je člověk starý, taky zapomíná snadno, ale z naprosto odlišných důvodů. Dveře stáří i mládí na vás tlačí oboje najednou a ta plocha uprostřed, na které stojíte, se neustále zmenšuje. Občas člověk dosáhne kratičkého momentu vyváženosti, během něhož se jeho představa budoucnosti zdánlivě protne s vědomím minulosti. Ale to už odbíhám od tématu. Nebo jsem myšlenkami až příliš napřed. Sakra, nenapadá mě to správné slovo.

Ironií však, hoši, zůstává fakt, že mě psaní nikdy moc nebavilo…“

*

Dlouho jsem oddaloval knihu, která měla dobrou anotaci, ale velmi robustní obsah s písmem pro mravence. A byla to chyba, nechat ji čekat takovou dobu! Skvěle jsem se totiž ztotožnil s postavami a především s hlavním, stárnoucím spisovatelem, který žil svůj život tak nějak na oko. Výborný nápad a provedení nemělo chybu.

Název knihy: & synové (& Sons)

Autor: David Gilbert (http://www.davidgilbertauthor.com/)

Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)

Vydáno: září 2015