Čtení je důležitou součástí mého života / rozhovor s autorkou Louise Pennyovou
Právě tady se nachází početná česká komunita. „Jen tak mimochodem si vážím svého dobrého a přítele, Pina Maku, který do této komunity také patří,“ říká spisovatelka ověnčená několika mezinárodními oceněními a rozhlasová moderátorka a novinářka v jedné osobě. Co dalšího na sebe v krátkosti prozradila?
Na svém kontě máte již deset knih ze série s případy vrchního inspektora Gamache. Na čem nyní pracujete? Vrátíte se do Three Pines? Poodhalte, o čem to tentokrát bude?
Na konci srpna u nás v Severní Americe vyjde již jedenáctý příběh s vrchním inspektorem Gamachem. Nazvala jsem ho „The Nature of the Beast“. Nyní jsem poměrně dost zaneprázdněna prací na další knize, která se znovu bude odehrávat ve zdánlivě klidné vesničce Three Pines. Nebudu raději nic prozrazovat, protože se toho postavám od třetího dílu k tomu současnému jedenáctému stane ještě mnoho důležitého a zásadního. Nechte se proto překvapit (usmívá se).
Inspiraci jistě čerpáte ze svého okolí. Kde jste přišla na nápad napsat detektivní příběhy z vesnického prostředí? Proč se neodehrávají ve městě?
Rozhodla jsem se zasadit příběh na vesnici z mnoha důvodů. Žiji totiž v blízkosti malé obce, kam jsme s manželem nastěhovali, a byla jsem překvapena tím, jak jsou zde lidé příjemní, lidští a naslouchají emocím druhých. To jsem ve městě nikdy nepocítila. Zdá se, že nyní je na vesnicích taková doba, kdy všichni touží po vzájemné sounáležitosti, rodinném krbu a komunitě s pevnými vazbami. Snažila jsem se to zachytit. A poté, co jsem pracovala jako novinářka ve velkých městech, věděla jsem, že zločin nikde není překvapením. Vražda, tak tragická událost, se prostě očekávala. A stávala se především cizím lidem. Ale na vesnici? To je katastrofa. Naprosto tříští lidské osudy a jejich životy. Najednou v jejich blízkosti někdo zemře a někdo v okolí to zapříčinil. Všichni tak najednou nejsou takoví, jací se zprvu zdáli, a proto je ten zločin o to horší. Mé knihy tak nejsou ve skutečnosti jen o vraždě a smrti, ale vypráví o lidech, kteří se musí rozhodnout o cestě svého života.
Ve Three Pines najdeme i majitele hostince, kteří jsou homosexuálové, což může v běžné vesnici vyvolávat pozdvižení. Proč jste je tam zařadila? A jak přistupujete k nevšednostem?
Myslím, že máme odlišné zkušenosti. V kanadském Quebecu není vůbec neobvyklé mít za sousedy i přátele zároveň homosexuálního muže či ženu. Chtěla jsem navíc, aby se v mém díle nejen odrážely zažité stereotypy, ale ukázala se zároveň ta rozmanitost v ekonomické, vzdělávací, sociální, sexuální i na kulturní úrovni. Ač už se jedná o homosexuály a heterosexuály; dělníky, básníky a umělce; černou a bílou… všichni dokážou žít pospolu a nepozabíjí se. Mé knihy tak jsou o lásce ve všech jejích možných formách.
Dny se pomalu ale jistě začínají zase krátit. Blíží se zima. Máte nějaké zvyky, které dodržujete o Vánocích?
Miluji Vánoce a všechno s nimi spjaté. Dovedu si představit, že i u vás v České republice je to podobné, ale tady v Quebecu jsou téměř magické se sněhem, rozzářenými vánočními světly i koledami. A to jídlo!
Jaké je vaše oblíbená vánoční pohádka?
Mám ráda především dva vánoční příběhy. Jeden pochází od nás a jmenuje se Malý andílek, který vypráví o malém, chudém andílkovi, jež se snaží rozhodnout, čím obdaruje Ježíška při jeho narození. Druhý je velmi známý v anglickém světě prostřednictvím Dylana Thomase a nazývá se Dítě Vánoc ve Walesu.
K psaní příběhů má blízko i samotné čtení. Jaký žánr ráda čtete a který autor je vaší srdcovou záležitostí? Čtete či znáte některého z České republiky?
Ano, spisovatelé začínají jako čtenáři a pro mě je čtení důležitou součástí mého života. Čtu méně detektivky než kdysi, neboť se bojím, aby mě nějak neovlivnily. Většinou se tak věnuji literatuře faktu, neboť má co do činění s knihou, kterou zrovna píši, nebo s některým z výzkumů. Od vás přímo zbožňuji Milana Kunderu a samozřejmě i Václava Havla.
A na závěr mi řekněte, co nejraději děláte, když chcete odpočívat a přijít na jiné myšlenky.
Poslouchám hudbu anebo jdu se svým manželem a zlatým retrívrem Bishopem na procházku. Občas se podívám na televizi a někdy, Bože mi pomáhej, hraji Candy Crush! Ale nikomu to neříkejte. (směje se)
Mockrát děkuji za to, že si autorka našla chvíli času ve svém přeplněném kalendáři. Ať se jí nadále daří nejen v profesionálním, ale i soukromém životě.
Rozhovor vyšel ve spolupráci se studentským časopisem JU Magazín a knižním nakladatelstvím Knižní klub.
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Josef Němec
Pozor! Češi útočí na naše buňky…
Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být...
Josef Němec
Ještě pár dní a je konec
Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?
Josef Němec
Odvrátili se kvůli jejím špatnostem
Cítí se být sama, a přesto sama není. Snaží se naplno žít, ale není jí to naprosto umožněno, protože ji ohrožují vztahy z minulosti, které si ale myslela, že jsou dávno bez větších problémů vyřešeny. A pak zmizí muž jejího srdce...
Josef Němec
Za co jsme schopni bojovat
Bez emocí by člověk v životě žil ze dne na den a nevnímal by lidi kolem sebe a možná ani sebe samého. Říká se, že láska překoná mnohá příkoří a trvá mnohem déle než jiné emoce.
Josef Němec
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí.
Josef Němec
Kam se poděla?
Těch ztrát v životě proběhne tolik, že nevíme, která z nich je pro nás ta nejbolestivější. Rodič nechce přežít své dítě, učitel své žáky, přítel přítelkyni a naopak, a přesto se to čas od času děje a bolí.
Josef Němec
Když kříž zabíjí
Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?
Josef Němec
Korupce, kam se podíváš
Rozhodnout se a prostě jednat, je někdy nad lidské síly. Když se člověk vzdá své nové identity a vrátí se zpátky na místo činu, aby napravil pokroucenou spravedlnost, nemusí přinést jen růže.
Josef Němec
Zhýralost a pompéznost z Říma
Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI.
Josef Němec
Jak dlouho dokážeme vzdorovat?
Traumata, náročné životní události nás zasáhnou natolik, že se je snažíme uzavřít a před sebou samotnými skrýt, co nejhlouběji to jde. Jenže ony se vždycky objeví, když to nejméně čekáme.
Josef Němec
Odzbrojeni láskou navzdory
Podobenství a hodnota lásky je dechberoucí emocí, která když člověka naplní a on ji umí přijmout, bývá úžasnou odměnou pro danou bytost. S její pomocí pak každý zvládne jakoukoliv těžkost života, i kdyby byla sebetěžší.
Josef Němec
Válka není hra
Člověk člověku vlkem. Staré modro, které jen tak nestárne. Jsme nepoučitelní, zapomětliví a nevážíme si toho, co máme nebo můžeme mít. Až když ztratíme to nejdražší ve svém životě, chceme vrátit čas. Ale to nelze.
Josef Němec
Bláznivost lásky
Taky jste si někdy chtěli připadat jako hlavní hrdinky v seriálu Sex ve městě, nebo jako postavy z Jak jsem poznal vaši matku?
Josef Němec
Stále naše země!
Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.
Josef Němec
Samozvaná spravedlnost
Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení?
Josef Němec
Satan znovu dokázal, že existuje
Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 424
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x