"Nevyjasněné záhady rád nemám," říká spisovatel Terry Hayes.
Napsal jste velmi dlouhý příběh – a přitom velmi čtivý – v němž všechno do sebe krásně zapadá. Kde a jak vás napadlo napsat právě tohle?
Vždycky jsem byl velkým fanouškem těch nejkvalitnějších špionážních thrillerů – od autorů jako John Le Carre, Frederick Forsyth, Robert Ludlum – takže myšlenka, že bych se sám o něco takového pokusil, ve mně nejspíš dozrávala již delší dobu. A pak mě před pár lety, když jsem bydlel ve Švýcarsku, dva mí velmi dobří přátelé vzali na výlet do jednoho nacistického koncentračního tábora zvaného Natzwiler-Struehoff (pozn. jediný koncentrační tábor na území Francie) a tam jsem viděl fotografii nějaké ženy z východní Evropy, jak vede své tři děti do plynové komory. A to odstartovalo celé další vyprávění, které se pak přelilo do knížky. Ta fotka a ta návštěva koncentračního tábora, to mělo důležitý vliv na hlavního hrdinu příběhu a myslím, že to prostě byla jiskra, která zažehla celý oheň tvorby.
Samozřejmě, jsou i jiné vlivy a nápady, ale především mi asi ohromně pomohlo to, že jsem žil na tolika různých místech, které se pak do knihy dostaly. Ten thriller opravdu prolétá celým světem a to bych si nemohl dovolit, kdybych neměl vlastní zkušenosti.
Jak dlouho vám trvalo napsat tento román?
Napsat celý ten příběh zabralo dohromady asi tak tři roky, ale jinak to bylo rozložené na podstatně delší období – jenom jsem si musel průběžně občas odskočit zpátky ke psaní scénářů, aby doma rodina měla z čeho žít!Dlouho jste působil i jako novinář v různých koutech světa. Naplňovala vás tato práce?Ano, novinařinu jsem miloval. Je to fantastické povolání – opravdu se stáváte, jak kdysi někdo moudrý řekl, svědkem dějin. Nutí vás to přemýšlet o tom, co se ve světě děje, snažit se to pochopit skutečně do hloubky a taky nevěřit příliš tomu, co říkají politici. Tohle jsou velmi důležité lekce, něco, co se snažím naučit i své děti. Jinak kromě toho taky trávíte spoustu času s jinými novináři – a někteří patří k těm nejtalentovanějším, nejvtipnějším, nejchytřejším a taky nejexcentričtějším lidem, jaké jsem kdy potkal. Tohle je skutečné kamarádství – obzvlášť mezi zahraničními korespondenty – a zasloužilo se o některé z nejpamátnějších okamžiků mého života.Bylo těžké prosadit se?
Ano, to bylo opravdu složité – ale řekl bych, že to by se koneckonců dalo říct i o jakékoli jiné profesi. Kdyby to bylo snadné, dělal by to každý a ta práce by nakonec neměla smysl. Každopádně v případě novinařiny ty obtíže plně kompenzuje pocit nadšení a naplnění, jež s sebou tato práce přináší, a ten může být obrovský.Pracoval jste na filmu Z pekla s hlavním protagonistou – Johnnym Deppem. Bylo těžké psát scénář na základě skutečných událostí?Každý scénář je těžký! Neřekl bych, že ty, co jsou založené na skutečných příbězích, jsou těžší nebo snazší než ty úplně smyšlené. Vždycky se potýkáte s těmi samými problémy – aby byl příběh chytlavý a zároveň logický, aby vzal diváka na nějakou pozoruhodnou pouť, která by byla zajímavá jak vizuálně, tak myšlenkovým obsahem, a postavy aby měly svůj vývojový oblouk, a především aby byla dobrá zápletka. S tímhle bojujete vždycky – s tímhle a ještě s mnohými dalšími věcmi – a ty jsou důležitější než kořeny vašeho příběhu.
Máte rád nevyjasněné záhady?
Nevyjasněné záhady rád nemám, zpravidla – mám rád řešení! Ale když se třeba tak jako já v tom výše zmíněném filmu potýkáte s Jackem Rozparovačem, nemáte moc možností.
I dospělí by měli mít své sny. Máte vy nějaké?
Ty obvyklé – šťastný, zdravý a naplněný život. Ne jenom pro sebe, ale také pro mou ženu a mé čtyři děti. Pořádně je vychovat, projevit jim dostatek porozumění a dát jim šanci využít všech výhod, které jim život přináší. Vždyť to znáte – nic moc důležitého…
Máte nějaký citát nebo motto, z něhož čerpáte pozitivní energii?
Přesně ten jeden, který jsem použil v románu – chceš-li být svobodný, stačí jen vzdát se toho, na čem lpíš. Pochází to z jednoho ohromného zenového příběhu, který je v románu taky převyprávěn, a ten mi vždycky připadal jako hodně užitečná lekce, kterou je třeba si zapamatovat.
Několikrát jste navštívil Prahu. Líbilo se vám tady? Bylo něco, co vás překvapilo?
Prahu jsem navštívil několikrát. A je to báječné město – jsem totální nadšenec, když jde o místa, které mají opravdovou atmosféru, trochu temné historie, a k tomu tolik přátelských lidí! Řekl bych, že co mě překvapilo nejvíc, když vezmeme v úvahu dějiny konce 20. století, bylo to, jak houževnatí a optimističtí byli zdejší lidé. Prostě – nejdřív nacisti a pak komunisti! Tohle by mnohé národy zdrtilo. Vyrostl jsem v Austrálii, takže tenhle druh zážitků a dějinných událostí je velmi vzdálen čemukoli, s čím jsem se kdy musel potýkat. Během své poslední návštěvy mě pak překvapilo, o kolik se zlepšilo jídlo, jelikož můj první pobyt zde se konal krátce po rozpadu Sovětského svazu. To byla velmi vítaná změna!
Plánujete přijet znovu?
Ano, rád bych do Evropy přijel příští rok i s dětmi – momentálně jsme v Austrálii – a Praha rozhodně je na seznamu. Pokud se kniha bude dobře prodávat, možná se mi dokonce povede přesvědčit svého vydavatele, aby mě vzal na večeři!
Jaké novinky momentálně chystáte?
Pracuji na dalším thrilleru – není to pokračování Poutníka – který budu mít doufám hotový během několika dalších měsíců. Pak musím napsat scénář k Poutníkovi – filmová práva byla zakoupena společností MGM a já mám adaptovat svůj vlastní román! Doufejme, že se mi to povede.
Děkuji panu Terry Hayesovi za rozhovor, ale také Míše z Knižního klubu, že mi pomohla s překladem. Článek vznikl ve spolupráci se studentským časopisem JU Magazín.
Více o autorovi a jeho nové knize: http://www.bux.cz/autori/37989-terry-hayes.html
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Josef Němec
Pozor! Češi útočí na naše buňky…
Je to až k nevíře, že jsme poměrně často schopní kvalitně zpracovat některé reálné či smyšlené zážitky, opatřit je zdatnými a blízkými postavami a prostě je vypustit do věčného prostoru literatury, odkud nemůžou být...
Josef Němec
Ještě pár dní a je konec
Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?
Josef Němec
Odvrátili se kvůli jejím špatnostem
Cítí se být sama, a přesto sama není. Snaží se naplno žít, ale není jí to naprosto umožněno, protože ji ohrožují vztahy z minulosti, které si ale myslela, že jsou dávno bez větších problémů vyřešeny. A pak zmizí muž jejího srdce...
Josef Němec
Za co jsme schopni bojovat
Bez emocí by člověk v životě žil ze dne na den a nevnímal by lidi kolem sebe a možná ani sebe samého. Říká se, že láska překoná mnohá příkoří a trvá mnohem déle než jiné emoce.
Josef Němec
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí.
Josef Němec
Kam se poděla?
Těch ztrát v životě proběhne tolik, že nevíme, která z nich je pro nás ta nejbolestivější. Rodič nechce přežít své dítě, učitel své žáky, přítel přítelkyni a naopak, a přesto se to čas od času děje a bolí.
Josef Němec
Když kříž zabíjí
Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?
Josef Němec
Korupce, kam se podíváš
Rozhodnout se a prostě jednat, je někdy nad lidské síly. Když se člověk vzdá své nové identity a vrátí se zpátky na místo činu, aby napravil pokroucenou spravedlnost, nemusí přinést jen růže.
Josef Němec
Zhýralost a pompéznost z Říma
Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI.
Josef Němec
Jak dlouho dokážeme vzdorovat?
Traumata, náročné životní události nás zasáhnou natolik, že se je snažíme uzavřít a před sebou samotnými skrýt, co nejhlouběji to jde. Jenže ony se vždycky objeví, když to nejméně čekáme.
Josef Němec
Odzbrojeni láskou navzdory
Podobenství a hodnota lásky je dechberoucí emocí, která když člověka naplní a on ji umí přijmout, bývá úžasnou odměnou pro danou bytost. S její pomocí pak každý zvládne jakoukoliv těžkost života, i kdyby byla sebetěžší.
Josef Němec
Válka není hra
Člověk člověku vlkem. Staré modro, které jen tak nestárne. Jsme nepoučitelní, zapomětliví a nevážíme si toho, co máme nebo můžeme mít. Až když ztratíme to nejdražší ve svém životě, chceme vrátit čas. Ale to nelze.
Josef Němec
Bláznivost lásky
Taky jste si někdy chtěli připadat jako hlavní hrdinky v seriálu Sex ve městě, nebo jako postavy z Jak jsem poznal vaši matku?
Josef Němec
Stále naše země!
Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.
Josef Němec
Samozvaná spravedlnost
Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení?
Josef Němec
Satan znovu dokázal, že existuje
Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 424
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x